Život dráčete - Část I. - Těžké začátky

16. března 2009 v 12:34 | Ergien |  Jednorázovky
Tak toto je krátké dílko, které jsem psala do jedné soutěže. Psala jsem ho hodně hodně narychlo, abych to stihla před uzávěrkou, takže mi zabralo asi hodku. :D Podle toho taky vypada kvalita ;P No..každopádně to sem dávám, abych vás nepřipravila o šanci se mi zasmát Teď když to po sobě čtu, tak se mi na hlavě ježej vlasy hrůzou XD To zní jak práce desetiletý školačky...ani to možná ne :P

***

Malé, zeleně kropenaté vajíčko se pohnulo. Slunce na obloze zrovna vycházelo a ptáci si v korunách stromů procvičovali hlasivky. Zvířata se probouzela a vylézala ze svých úkrytů. Zatímco jiná se naopak ukládala ke spánku po probdělé noci. Nikdo si nevšiml malého chvějícího se vajíčka, zahrabaného pod vrstvičkou listů u kořene stromu. První sluneční paprsky si prorazily cestu mezi větvemi. Osamělé vajíčko se jako v odpověď zatřáslo. Na skořápce se objevila první, sotva viditelná prasklinka. To, co se skrývalo uvnitř, se probudilo a snažilo se dostat ven. Prasklinka se stále rozšiřovala a kropenaté vajíčko začalo pukat. Nejdřív se v něm objevila malá skulina, kterou se okamžitě začala sápat malá tlapka. Po chvíli zápolení se skořápka rozlétla celé a ven se vykutálelo malé šupinaté stvoření. Zmateně zamžouralo a vykouklo zpod listu. Zamávalo ocáskem a popošlo o několik nejistých kroků. Zelené šupiny se zaleskly ve svitu slunce a tvoreček zakňoural. Nikdo mu však neodpověděl. Nikdo k němu nepřispěchal, aby ho utišil či nakrmil. Vítr dál čechral listí stromů a ptáci dál pěli své písně. Tvoreček byl sám. Malý a ztracený. Stejně jako jeho vajíčko, které vypadlo z hnízda a jen díky tomu uniklo nešťastnému osudu sourozenců, kteří nedostali příležitost. Koloběh života je neúprosný a jen některým je dopřáno ho plně prožít. A tento malý tvoreček právě dostal šanci, i když jeho osud byl krajně nejistý.

Takto začala životní cesta malého stromového dráčka.
***
Měsíc předal svou vládu nad oblohou slunci a spolu se svými věrnými služebnicemi rozesetými po obloze se vytratil v nastávajícím rozbřesku. Lehký vánek se prohnal korunami stromů a počechral peří ptákům, cvrlikajícím své každodenní písně. Svým jemným dotekem odvanul i několik listů, pod kterými se skrývalo malé dračí tělíčko. Při tom nečekaném pohybu se dráček probudil a vyskočil na své drobné nožky. Od vylíhnutí uplynul den. I za tu krátkou chvilku toho dráče stihlo mnoho prožít. Okusilo své první sousto, valilo korálková očka při pohledu na hvězdy a pocítilo svou první únavu. Celý první den dráček strávil jen v okolí místa, kde se vylíhl. Nechápal co se děje a proč nikdo neodpovídá na jeho volání. Jen díky vrozenému instinktu se postavil na nožky a začal shánět něco k snědku. Jeho první potravu tvořila tlustá housenka. Když jí dráček objevil, nejdřív do ní žďuchal drápkem a zvědavě si jí očuchával, což se housence příliš nezamlouvalo. Poté, co se dala na zběsilý útěk, který spočíval v pomalém sunutí se po větvičce, dráče překvapeně začiřikalo. Za chvilku už dráček housenku spokojeně chroupal svými malými zoubky. Po svém prvním lovu se dráče schovalo vedle rozbité skořápky a usnulo. Když se znovu probudilo, okamžitě poplašeně vypísklo. Všude byla tma. Dráče poprvé zažilo noc. Vylezlo si na kořen stromu, pod kterým leželo a zvedlo čumáček k obloze. V korálkových očkách se mu zrcadlil dorůstající měsíc. Po chvíli se však dráčeti zatáhla vnitřní víčka a vnější se mu začala klížit taky. Přece jen to byl perný den. Dráče se učilo chodit, zjišťovalo, jak se jí taková housenka a provádělo vyčerpávající průzkumy kolem svého stromu. A teď poprvé spatřilo hvězdy. Dráček slezl z kořene a schoulil se zpátky pod několika listy. Nechal klesnout svá víčka a zdál se mu první sen v jeho životě.
Tak proběhl první den v životě malého stromového dráčka.
***
Ode dne, kdy tvoreček prorazil skořápku a poprvé spatřil svět, uběhlo již několik dní a dráček se probouzel do dalšího rána. Vylezl z malé prohlubně vyhrabané pod kořeny stromu, u kterého se vylíhl. Dráče se protáhlo se jako kočka, zatřepotalo křidélky a zívlo si. Odhalilo tak malé, sotva centimetr dlouhé bílé zoubky a růžový jazýček. Pak se vydalo vstříc novému dobrodružství. Prolezlo keř, kde prvně chytilo housenku. Stejně jako předchozí den a ten předtím i dnes zde nalezlo potravu. Nejdřív nenápadného broučka s hnědými krovkami a pak dokonce neúmyslně vyrušilo stonožku, která se rozběhla pryč a odhalila tak svou přítomnost. Dráček na nic nečekal a několika skoky jí dohnal. Zadupl jí pařátkem a ukousl jí hlavu. Stonožka se přestala hýbat a dráček měl o snídani postaráno. I když byl sám a nevěděl co a jak, vydal se neohroženě vstříc životu. Prodral se skořápkou a vykročil tak na svou stezku života. Přestože ho osud nevítal s otevřenou náručí, vydal se na svou životní cestu. Ta se před ním vinula jako had. Klikatila se a dělila. Nevěděl, co ho čeká za další zatáčkou, ani jestli se k ní vůbec dostane. Nevěděl o světě nic, ale svět věděl vše o něm. Dráček se však nedal a s přirozenou mláděcí zvědavostí skočil do života po hlavě. Třeba i on jednou dospěje a postaví si hnízdo v koruně stromu, najde si pěknou dračici a bude mít vlastní vajíčka, ze kterých by se vylíhla další zvědavá dráčata. Kdo ví. Toto je pouze začátek dráčkovy životní cesty.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Imala Imala | 17. března 2009 v 19:14 | Reagovat

Pěkný ... :)

2 Ergien Ergien | E-mail | 17. března 2009 v 19:17 | Reagovat

díky ;) jinak tvojí zásluhou jsem se konečně pustila do Va ke :D

3 Imala Imala | 17. března 2009 v 21:24 | Reagovat

:D díky ... :) už se těšim ... :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama