Výcvik - Kapitola 5.- 1/2

14. března 2008 v 18:44 | By Ergien + Wampy |  +Poslové Temnoty+
Uffff, tak tohle bylo o nervy. :D Wampirella prrávě odjíždí do Franci e a já tady chvilku před odjezdem dopisuju kapču. :D jen tak tak jsem to stihla. :-P Takže tobě se Wampy omlouvám, že jsem tak neschopná, dále se omlouvám Anduel, že mi to tak nesnesitelně dlouho trvalo a dále všem ostatním, že nepřidávam. :D Takže tady to je. ;) Je to skoro 5 A4 tak si toho važte. :D asi můj rekord co se nejdelší kapitolky týče. :D a nezapomeňte zanechat koment. :-P

***
Valeriana seděla bez hnutí a v hlavě jí vířilo tisíce myšlenek. Srdce jí bušilo jako o závod. Ani si nevšimla, že Evil otevřel oči.
"Dobré ráno," usmál se na ní. Neodpovídala. Jen na něj upřela ty svoje hluboké černé oči.
"Co se děje?" zeptal se potichu. "Ty lituješ toho, co se stalo?" Val se zhluboka nadechla a sklopila oči.
"Sylvio, lituješ toho?" Evil jí nadzvedl bradu a donutil jí, aby se mu podívala do očí.
"Ne, ale.... já vlastně ani nevím." Valerianě se zaleskly oči. "Nemělo se to stát. Jestli se o tom někdo dozví, jestli se o tom dozví Gorien..." Nevědomky se zachvěla.
"Nikdo se o tom nedozví."
"Evile, uvědom si to, my nemáme budoucnost. Každý musíme jít svou cestou, tohle nejde!"
"Proč si to myslíš? Já tě dokážu ochránit."
"Evile, tohle prostě nejde. Každou chvíli můžou jednoho z nás třeba zabít..."
"Nikoho z nás nezabijou. Věř mi. Nedovolím to."
"Ty o smrti nerozhoduješ!" Evil si povzdychl.
"Sylvio, neboj se. Nikdo se to nedozví. Prostě chci být s tebou. Prosím, neodmítej mě. Já tě....miluju. Ještě jsem k nikomu něco podobného necítil. Už od první chvíle, co jsem tě spatřil jsi mi učarovala. Vím, nechoval jsem se zrovna nejlíp. To proto, že jsem to v sobě chtěl potlačit, ale po včerejší noci vím, že potlačit to, co k tobě cítím, prostě nejde." Valerianě se z oka skutálela slza. První slza od té doby, co se přidala ke Gorienovi. Podívala se mu do očí. Byly upřímné a zrcadlila se v nich opravdová láska. Val zavřela oči, naklonila se k Evilovi a dlouze ho políbila.
"Asi máš pravdu. Gorien mě hodně změnil. Udělal si ze mě jen bezcitnej stroj na zabíjení."
"Já tě ochráním. Před Gorienem i před všemi ostatními. To ti slibuju Valeriano Sylvio Dorgorská."
***
"Pane?"
"Ano?! Už jdou?!"
"Ne, pane, oni..."
"Jestliže ani nemohou přijít včas, pak je nechci za učitele pro svého syna!" Hnědovlasý muž ve středních letech se hněvivě zvedl ze svého vyvýšeného křesla a gestem ruky si přivolal sluhu.
"Dones mi můj meč."
"Ale, pane, nač..."
"Odmítáš snad poslušnost králi?!"
"Ne, už pro něj jdu, pane." Sluha rychle odešel otevřenými dveřmi, kolem svého kolegy, který tam doteď bezradně stál.
"Pane?" Ozval se znovu.
"Co ještě chceš?"
"Kalisovi už nepřijdou, pane, byli nalezeni...mrtví." Kleron pomalu sešel až ke sluhovi. Ten před králem sklopil hlavu a nervózně se klepal.
"Mrtví říkáš?"
"A ano, pane. Byli.." Sluha nervózně polkl." Byli roztrháni na kusy. Jejich těla jsou... všude. Ale nikde není žádná krev. Já jsem to viděl, pane. Je to příšerné." Sluha ještě více zbledl ve tváři a otřásl se hrůzou. I král vypadal zaskočeně, pak ale jeho pohled ztvrdl a on se podíval na dvě dívky stojící opodál.
"Vy s tím doufám nemáte nic společného." Valeriana si zastrčila své dva meče a přešla před krále a poklekla. Stále však hlavu držela vzpřímenou a dívala se králi do očí.
"Ne, to nemáme, pane." Valeriana Klerona ještě chvíli probodávala pohledem ale pak vstala a vrátila se zpátky k Sabríel, která se na ní jen tázavě podívala.
"Dobrá tedy. Každopádně to ještě nechte prověřit. Je to divné, aby sourozenci Kalisovi, prvotřídní bojovníci, jen tak zničehonic zemřeli. Ještě ke všemu takovou ohavnou smrtí." Kleron se odmlčel a zamyšleně stál na místě. Nikdo z ostatních si nedovolil narušit ticho, které tam zavládlo. Občas sice zavrzala zbroj stráží, nebo zašustil něčí plášť, ale nikdo nepromluvil. Nikdo si to nedovolil. Najednou se otevřely dveře a dovnitř vběhl sluha. Nevypadal dobře. Měl potrhané oblečení a na pravém oku se mu začal vybarvovat monokl. Ruce měl popálené a ve tváři se mu rýsoval bolestný výraz.
"Pane, pane, ten meč, já .., vypadal normálně, já ho vzal a ten najednou začal strašně pálit a... no, skončil jsme takhle. Ten meč jsem vážně přinést nemohl, pane. Netrestejte mě."
"Ach ano, obranné kouzlo, omlouvám se, kvůli všem těm neblahým zprávám jsem na něj zapomněl. Ten meč se nesmí dostat do nepovolaných rukou. Nikdy." Kleron se podíval znovu na sluhu a na jeho zubožený stav.
"Nech se ošetřit u dvorního lékaře a pak si zajdi za pokladníkem, ať ti to proplatí. A vy..." podíval se král na jednoho ze strážných," mi půjčte svůj meč." Voják se na krále překvapeně podíval ale meč mu podal jílcem napřed. Král ho potěžkal a zkusmo s ním máchnul.
"Dobrá, slečno Domalová. Když tu nejsou Kalisovi, přezkouším vás já sám." Valeriana se na lerona zkoumavě podívala.
"Pane, já s vámi bojovat nebudu."
"Ne? Copak vy už ta místa nechcete?"
"Chceme, králi, ale s vámi se já neopovažuji bojovat."
Buď bojujte nebo můžete jít." Sabríel netrpělivě popostrčila Val dopředu.
"Tedy dobrá, budu s vámi bojovat." Upírka opět podala Sabríel jeden meč a postavila se do bojové pozice. Kleron se postavil proti ní a vyčkával.
"Jenom doufám, že mi nezlomíte nos."
"Nebojte, králi." Otáčeli se v kruhu stále proti sobě. Oba čekali, až ten druhý zaútočí. Byli jako dvě šelmy proti sobě. Náhle udělal Kleron rychlý výpad. Valeriana se ráně vyhnula a sekla mu po ruce. 3pička jejího meče Kleronovi neškodně sklouzla po tvrdé kožené rukavici. Oba se od sebe zase odtáhli a znovu kolem sebe kroužili. Tentokrát vrazila první Valeriana. Král její útok odrazil, stejně tak jako Valeriana ten jeho. Tentokrát vedla meč na Kleronův levý bok ale pak najednou změnila směr a zasáhla krále, který chtěl úder vykrýt, do paže. V tu chvíli se stalo několik věcí najednou. Sabríel vytasila meč a vrhla se k Valerianě, královy stráže se rozestavily kolem Valeriany a Sabríel a několik sluhů se vrhlo ke králi. Val teď měla oba meče a po boku jí stála Sabríel.
"Teď vidíte, králi, proč jsem s vámi nechtěla bojovat!" Křikla Val a pozorně sledovala vojáky kolem sebe, jestli se některý nechystá zaútočit. Kleron, který si teď držel krvácející ránu popošel mezi vojáky.
"Máte ty místa. Vy, slečno Dormalová jste obstála a myslím, že slečnu La-Feyu už přezkušovat nemusím." S těmito slovy vojáci, i když neochotně, schovali meče. Val si krále nedůvěřivě prohlížela ale Sabríel se rychle poklonila.
"Děkujeme, pane."
"Ano, teď jděte tady s mým sluhou. Ukáže vám vše, co budete potřebovat. Zítra ráno vás očekávám na cvičišti. Teď, pokud mě omluvíte, si musím nechat ošetřit ránu."
"Zajisté, pane." Obě dívky se ještě jednou uklonily a následovaly sluhu. Král se sesunul do svého křesla a pozoroval je, dokud nezmizely na chodbě.
***
"Konečně jste tady. Tak jak to dopadlo?"
"Máme to, ale s tebou, Evile, si chci ještě promluvit!" Valeriana se teď mračila a svůj plášť po služce doslova mrskla.
"Já budu v pokoji." Prohodila Sabríel a zamířila ke schodišti. Val se už nadechovala že spustí na Evila, ale ten jí přerušil.
"Pojďme do mé pracovny. Tady nás může každej slyšet."
***
Evil zavřel za Valerianou dveře, chytil ji zezadu kolem pasu a políbil jí na krk. Val, ktreá si prohlížela pracovnu, se teď ještě víc zamračila a Evila od sebe odstrčila.
"Co si jako myslíš, že děláš?" Evil se zarazil.
"No, já, myslel jsem, že to před Sabríel jen hraješ, aby jsme měli chvilku soukromí."
"Ne, já to myslela vážně."
"Ale..."
"Co se stalo s Kalisovejma?!"
"Zařídil jsem to."
"Jo? Tak to úplně skvěle. Král se o to teď zajímá a chce zjistit, kdo to udělal. Skvěles to zařídil. To se přece stává tady každej den, že najdou dva, z těch nejlepších bojovníků, rozcupovaný na kusy!"
"Ne, to se tady nestává každej den. Ale myslíš, že by bylo zrovna obvyklý, kdyby je našli vysátý s pokousanym krkem? Val takhle to bylo to nejlepší, co se dalo udělat."
"Jenže král nás teď bude podezírat."
"Neboj, Sylviano, všechno to je zařízený." Evil se na Val pousmál a lehce jí políbil. Valeriana zavřela oči a polibek mu opětovala. Evil si jí přitiskl k tělu a polibek prohluboval. Najednou někdo zaklepal. Dvojice se od sebe polekaně odtrhla.
"Jsi naprosto neschopnej!" Rozkřikla se Val, když do pokoje vešel Megrin.
"Doufám, že neruším."
"Vůbec ne," odsekla Val a podívala se Evilovi do očí. Nenápadně se pousmála a odešla z pokoje."
"Tak co potřebuješ, Megrine?"
"Před chvílí přišel posel od Owena. Král nechal posílit hlídky tady, tady a tady..." Oba muži se skláněli nad mapou a dohadovali se, zatímco Valeriana zamířila do pokoje.
***
"Cos mu chtěla?" Sabríel ležela roztažená na posteli a četla si nějakou knížku.
"No kvůli těm Kalisovejm."
"A?"
"A nic. Prej je to všechno zařízený. Nemáme se starat. Kdyby tam nepřišel Megrin, asi bych se neudržela." Valeriana se pro sebe usmála a byla ráda, že Sabríel neví, jak to myslela.
"Nechápu, proč nám to nemohl říct. Je to náš úkol a potřebujem všechny informace." Sabríel nad tím jen zakroutila hlavou a četla si dál.
***
Valeriana se naposledy prohlédla v zrcadle, pročísla si vlasy a potichu se vyplížila z pokoje. Opatrně vykoukla na chodbu. Byla prázdná a tichá. Stejně jako celý dům. Po špičkách se vydala ke schodišti. U dveří do Sabrielina pokoje se zastavila a zaposlouchala. Nic. Došla až ke schodišti a vydala se dolů. Všechno šlo hladce až k poslednímu schodu. Tam Valeriana omylem košilkou zavadila o vázu, stojící na malém stolku, a ta se zakymácela. Upírka jí na poslední chvíli chytila a ztuhla. Chvilku čekala, ale nic se nestalo. Jenom Sabríel se ze na posteli přetočila na druhý bok a spala dál. To ale Val netušila. Ta se totiž dál plížila k Evilově pracovně. Předtím si totiž ani neuvědomila, že neví, kde je jeho pokoj. Něco jí ale říkalo, aby šla do té pracovny. Val přiložila ucho ke dveřím, ale uvnitř nic neslyšela. Vzala za kliku a vešla. Na křesle za stolem, přímo naproti ní, ležel Evil a spal. Val se pousmála a přešla k němu. Vzala ze stolu brk, naklonila se k němu a pošimrala ho pod nosem. Evil sebou škubnul a polekaně kýchnul. Pak si všiml Valeriany.
"Sylviano, už jsem myslel, že nepříjdeš."
"Jo, tak sis tady ustal co?" Zasmála se, ale Evil jí chytil a přitáhl si jí do klína. Valeriana se mu podívala do očí a políbila ho. Evil jí zajel rukama pod lehkou noční košilku a políbil jí na krk ...
***
Sabríel si promnula oči a rozhlédla se po pokoji. Všechno bylo tak, jak to večer nechala. Vyhrabala se z postele a oblékla se do jednoduché bíle košile a přes ní si natáhla kožený tmavý kabátek. K tomu si vzala klasické kalhoty a rudé vlasy si svázala do culíku. Zběžně se ještě prohlídla v zrcadle a vyšla z pokoje. Zaklepala na vedlejší dveře.
"Val?" Když se nic neozývalo, vzala Sabríel za kliku nakoukla do pokoje.
"Val, jsi tu?"
"Co se děje?" Ozvalo se za rudovláskou. Ta se otočila a koukla na Valerianu. Usmívala se a byla zamotaná jenom do ručníku. Mokré černé vlasy jí splývaly až do půli zad.
"Ne, nic. Jen jsem se lekla, žes nebyla v pokoji. Většinou vstávam dřív já."
"No jo, ranní koupel dělá divy." Valerianě se vybavilo, jak Evilovi foukla pěnu přímo do obličeje, a on jí na oplátku potopil pod vodu. Usmála se ještě víc a zalezla do pokoje. Ve dveřích se ještě otočila na Sabríel.
"Za chvíli jsem hotová. Sejdem se kdyžtak v jídelně." Sab přikývla a zamířila ke schodišti. Sešla dolů do jídelny a všimla si, jak kolem prošel Evil. Vykoukla za ním na chodbu. Byl omotaný jen v ručníku. Jako by vycítil její pohled se otočil.
"Dobré ráno."
"Jo, dobré ráno, Evile, koukam, že sis dal taky ranní sprchu."
"Jo, a mohla bys říct svojí přítelkyni, ať si příště trochu víc pospíší? Vy ženský než se taky vyhrabete z koupelny. Musel jsem čekat snad dobrou půlhodinu..."
"Nech si ty kecy a radši se obleč."
"Neboj." Poznamenal Evil jízlivě Sabríel ho za to sjela znechuceným pohledem a zapadla zpátky do jídelny.
***
"Tak tedy hodně štěstí." Popřál odcházejícím dívkám Megrin a potřásl jim rukou. Zvlášť u Valeriany si dal záležet, aby její ruku podržel co nejdéle. Valeriana po něm blýskla pohledem a ruku mu vytrhla. Megrin se jen usmál a díval se za ní, jak odcházela. Sabríel se na něj ještě uměle usmála a protočila oči v sloup a doběhla Valerianu.
***
"Princi soustřeďte se. Musíte se uklidnit. Klepe se vám ruka." Sabríel klečela vedle malého, sotva desetiletého, světlovlasého chlapce a pozorovala ho, jak míří na terč sotva 15 metrů daleko. Malý princ vystřelil. Střed netrefil, ale na to, že s lukostřelbou teprve začíná, to nebylo tak hrozné. Pomyslela si Sabríel.
"To nebylo až tak špatné, princi, ale máte ještě hodně co zlepšovat." Princ se usmál a obrátil svůj pihovatý obličej zpátky k terči.
"Tak, teď se soustřeď. Mysli jenom na terč a svůj luk. Ne, počkej, takhle nemůžeš držet tětivu. Musíš takhle, vidíš? Dvěma prsty..." Takhle pokračovali ještě asi hodinu. Pak už princ odmítl dál střílet a posadil se na kraj cvičiště.
"Jak to děláte, Mariso, že vám to střílení tak jde?"
"To chce cvik, princi. Podívej." Teď byli od terče asi 30 metrů. Sabríel si klekla na jedno koleno a vzala si princův luk a šíp. Napjala tětivu a zamířila.
"Musíš se soustředit, princi. Pořádně zamířit a nesmí se ti klepat ruka." Sabríel mluvila tichým pomalým hlasem a pustila tětivu. Ta jen zadrnčela a šíp se zabodl do středu terče. Sabríel vrátila princi jeho luk.
"Potřebuješ ještě hodně cvičit, princi."
"Jestli pak budu střílet taky takhle tak to budu cvičit klidně celý den." Derek ještě stále obdivně koukal na terč a na Sabríel. Ta se na něho pousmála.
"Tak tohle ti zaručit nemůžu."
***
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líběj se vám Poslové Temnoty? :)

Jo, jasně, moc. ;)
Ujdou...
Moc ne
Vůůbec

Komentáře

1 Michal...:D Michal...:D | Web | 21. března 2008 v 10:32 | Reagovat

u mě je už 3.kolo SONB ve kterém opět si:D..tak si sháněj hlasy:D....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama