Po Niemu - Kapitola 3.

12. února 2008 v 20:51 | By Ergien + Wampy |  +Poslové Temnoty+
Tak jste se nakonec dočkali. :D nj O:-) Wampy už má zase kus napsanej. (Grrr, člověk si vůbec neodpočine. :D ) Ale teď hodlam napsat zase kapitolku k Ohňům a Va ke riest a až pak zase Posly. :-P Takže na další kapču ode mě si chvilku budete muset počkat mno. O:-) Tahle kapitolka neni nakonec tak dlouhá, jak jsem myslela, že bude (na nakonec asi jen 4 stranky psany 10 ve wordu... coz je ovsem na mě docela úspěch :D), protože jsem to nakonec ustřihla dřív, než jsme měly původně v plánu. :) Takže Wampy přebírá kus děje, co jsem měla psát já. :-P ale tak snad se vám to bude líbit. ;) Pěkné počtení a zanechte koment. :-P alespoň krátký, protože i ten potěší. ;)

Kapitola 3.
Valeriana svižně sešla schody.
"Hej, ty, dones naše pláště!" křikla na nějakou služku, která sebou leknutím trhla a málem upustila zdobenou mísu, kterou nesla v rukou. Služka ze sebe s vyděšeným výrazem vykoktala něco jako: "Ano, madam." a odběhla. Sabríel se nad tím jen pousmála a zavrtěla hlavou. Beze slova podala Valerianě jakýsi pergamen. Ta ho rozvinula a zběžně prolétla očima.
"Mapa Niemu. Vidíš, na tu jsem úplně zapomněla."
"No jo, mam i ten seznam těch našich lidí a myslím, že za některými by stálo za to zajít."
"Hmm, za kým třeba?? Já jsem chtěla jen trochu obhlídnout okolí hradu. Kde je jaká temná skrytá ulička a tak..." zazubila se Val s potměšilým výrazem na Sabríel.
"Většina těch lidí bydlí v blízkosti hradu, takže to snad nevadí ne?" V tu chvíli přiběhla služka se dvěma černými plášti. Valeriana popadla ten svůj a oblékla si ho. Přehodila si kápi přes hlavu a vyrazila ke dveřím.
"Madam, počkejte prosím," zadržel jí povědomý hlas, který nemohla zařadit. Spustila ruku ze dveří a otočila se.
"Co by jste potřeboval, pane?" zeptala se velitele, kterého zahlédla na schůzi.
"Nejde o to, co potřebuji já, ale o to, co potřebujete vy. A to je někdo, kdo se ve městě vyzná a kdo zná zdejší zvyky." Kývl hlavou směrem za sebe a Valeriana si teprve teď všimla chlapce, který stál z ním.
"Máme mapu. A se zbytkem si už nějak poradíme. Kdyžtak máme přeci své meče," namítla Val.
"No právě. První chyba. Meče. Zde ve městě moc lidí meče nenosí. Kvůli králi. Většinou jen vojáci."
"Řekl jste většinou, to znamená ne vždy, takže my si je berem. "
"Ne."
"Co prosím?" Valeriana nadzvedla obočí a i Sabríel teď čekala, co velitel odpoví.
"Ne nevezmete." odpověděl klidným hlasem velitel "Musíte vypadat jako zdejší. Aspoň trochu. U sebe budete mít jenom tyhle dýky." Chlapec vyběhl zpoza velitele a už podával Valerianě i Sabríel krásné dýky s kostěnou rukojetí, schované v kožených pochvách na neméně krásných opascích s ozdobnou přezkou. Valeriana se na tu svoji zálibně podívala, ale Sabríel dýku i s opaskem odhodila do nejvzdálenějšího kouta a zle zavrčela. Panenky se jí opět stáhly do úzkých čárek. Valeriana s ní zatřásla a pokusila se jí otočit obličejem k sobě. Sabríel ale pořád zlostně pozorovala roh, kde ležela její dýka.
"Sabríel, co se děje?" Zeptala se potichu Val. Nedostalo se jí odpovědi.
"Sabríel! Poslouchej mě!" Rudovláska se na ní podívala, přestala vrčet a procedila mezi zuby:,,Ta, ta dýka, je to dračí dýka."
"Uklidni se a vysvětli mi, co ti na tý dýce sakra tak vadí. Vždyť vypadaj dobře." Sabríel se na ní zlostně podívala ale pak jedinkrát mrkla a její oči zase nabyly původní podoby.
"Omlouvám se, lady Illean. Netušil jsem, že Arik vybere zrovna tyhle. Opravdu je mi to velice líto."
"Sakra řekne mi tady někdo, co jsou zač ty dračí dýky?"
"Drakobijci si dříve takové dýky často vyráběli," ušklíbla se Sabríel "pokud drakobijec zabil draka, mohl pomocí jeho čerstvé krve a zaklínadla začarovat svou dýku. Taková dýka pak pronikne dračími šupinami i tím nejtvrdším brněním. Ten zbytek draků, co ještě stále žije, vděčí za přežití tomu, že lidé nebyli většinou natolik dobří kouzelníci, aby si takhle začarovali i meče nebo jakoukoliv větší zbraň než dýku." Sabríel se zamračila a znovu s odporem koukla nejdřív do rohu a pak na dýku ve Valerianině ruce. "Ti pošetilci si pak také často nechali jako trofej udělat rukojeť z kosti toho draka a pochvu a pásek z jeho kůže. Považovali to za jakousi svojí tradici."
"Hmm, vidím, že nic pěkného, ale neměla bys kvůli tomu tak šílet, protože já si tuhle hodlám nechat. Mohla by se hodit, jestliže pořád platí, že prorazí jakýkoliv brnění."
"Valeriano, to nemyslíš vážně.." vydechla šokovaně Sabríel.
"Ale jo, myslím. Sabríel, byl by hřích to nevyužít, když už tu jsou. Ty už s tim stejně nic nenaděláš. Tomu drakovi, kterýho zabili kvůli těmhle dýkam, už stejně nepomůžeš.
"Dva draky. Na každou dýku musel být jeden," dodala pochmurně Sabríel.
"Veliteli, byla bych vám velice vděčná, kdyby jste mi mohl obstarat nějakou jinou." Velitel, který doteď stál opodál přikývl a vykřikl na chlapce.
"Ariku, slyšels a tamtu odnes! A vám se, lady Illean, ještě jednou omlouvám."
"To je v pořádku, nic se nestalo." Ani jeden z nich si nevšiml, jak Valeriana protočila oči.
"Mimochodem, slečno Dorgorská, ta kápě nebude potřeba a ty meče nechte tady. Řeknu našemu kovářovi, aby se vám o ně postaral." Černovláska se ušklíbla, ale poslechla. Odepjala si pásek s oběma meči a stáhla si kápi.
"To nebude snad ani potřeba pane.."
"Promiňte, nepředstavil jsem se. Já jsem Megrin, Evilova pravá ruka a dávný přítel," řekl s úsměvem. Valeriana to přešla bez poznámek, ale v jejím hlase se objevil podtón opovržení.
"Dobrá tedy, Megrine. Ty meče jsou zakouzlené od Goriena. Proti ztupení, zničení a tak. Nepotřebují nijak brousit..."
"Myslel jsem si to." Sabríel si také odepjala meč. Pak se zarazila.
"Kde je můj luk? Od chvíle, kdy nás Evil omráčil jsem ho neviděla!"
"Ano, je ve zbrojnici."
"Ve zbrojnici?! Víte vy vůbec co to je za luk?? Pravý elfský luk, kterých dnes už moc nenajdete, a vy ho dáte jen tak do zbrojnice?!"
"Nebojte, Evil ho zabezpečil mnoha kouzly, takovými, které prolomí buď několik kouzelníků najednou, nebo jeden alespoň stejně tak silný jako je on. A těch se ve městě rozhodně nezdržuje mnoho. A nemyslím si, že by některý z nich o vašem luku věděl, natož se ho snažil získat."
"Stejně se mi to nelíbí. Takže spolu s našimi meči ho nechte v našich pokojích. A ať je v pořádku.." Sabríel sjela Megrina výhružným pohledem a pak se podívala na hnědovlasého chlapce, který přinášel novou dýku. Tentokrát o poznání obyčejnější, ale alespoň se už Sabríel nehnusilo se jí dotknout. Připjala si jí místo meče, se kterými mezitím chlapec už zase odběhl a podívala se na Valerianu.
"Půjdeme?"
"Jo, už jsme se tu zdrželi dost dlouho."
"Dobrá, Megrine, kdo nás bude doprovázet?"
"Arik, ve městě se vyzná opravdu výborně." Sabríel přikývla a podívala se na chlapce, který přicházel od schodiště s mírným ruměncem ve tváři. Vždyť je to skoro ještě dítě a tahal se se třemi meči.
"Ariku, pospěš," okřikl velitel svého sluhu. Pak se podíval znovu na dvě dívky. Když se podíval na Valerianu, nemohl si pomoct, ale neznatelně se zachvěl. Byla opravdu krásná. Přitahovala ho.
"Tak vám přeji hodně štěstí na vašem průzkumu. A hlavně, snažte se nijak nezaplést s vojáky. To by neprospělo našemu plánu."
"To by nám bez vás nedošlo," odsekla mu Valeriana, kterou už nebavilo tady stát a vykecávat se s ním. Navíc ten jeho divný pohled...
"Val pojď," chytla ji Sabríel za paži a tak vyšly otevřenými dveřmi ven, do ruchu královského města. Ihned zmizely v davu. Megrin se ušklíbl a zavřel dveře.
***
Několik zlatých mincí dopadlo s cinkotem na pult.
"Děkuji, děkuji, madam," zaskřehotal malý zakrslý muž za pultem s lačným úsměvem na rtech a rychle schrábl mince do dlaně. Dívka se pohrdavě ušklíbla, ale měšec radši rychle schovala, když viděla, jak se na něj kupec dychtivě dívá.
"Vicky, jdeme," Otočila se na svoji černovlasou přítelkyni, která si mezitím zaujatě prohlížela zboží. Krámek se skládal ze dvou malých místností naplněných k prasknutí všemožnými věcmi.
"Vicky!" oslovila ji ještě jednou, když dívka nereagovala. Tentokrát sebou černovláska trhla a hodila po ní omluvným pohledem a zašeptala jí, tak aby to nikdo jiný neslyšel:"Asi mi chvilku potrvá, než si zvyknu."
"Jo, to mě taky," usmála se rudovláska. Vicky jí už ale neslyšela. Pohled jí sklouzl na jakýsi předmět zakrytý černým šátkem. Vztáhla ruku a šátek pomalým pohybem odkryla. Uviděla malou vyřezávanou krabičku. Byla zastrčená až úplně vzadu v polici. Victoria se mírně zachvěla a najednou pocítila touhu mít tu krabičku u sebe, pro sebe. Nikomu jí nedat a zjistit, co je uvnitř. Rychle uchopila onu krabičku a přitáhla si jí k tělu. Prsty po ní zlehka přejížděla, až se dostala k malé stříbrné přezce. Chystala se přezku otevřít a poznat, co je uvnitř. V tu chvíli jí ale krabičku kdosi vytrhl z ruky.
"Sakra, co to děláte?!"
"Právě jsem vám odpomohl od pořádnýho maléru," zaškaredil se na ní kupec. Victorie zavřela oči, zhluboka se nadechla a pak se pronikavým pohledem podívala na obchodníka.
"Co to je? A odkud to vůbec máte?"
"Sám pořádně nevím, prodal mi jí nějakej hraničář. Vypadalo to, jako dobrá koupě, ale byla to asi jedna z těch chvílí, kdy jsem se v tomhle spletl. Jinak mám na tohle nos..."
"Kolik stojí?" přerušila ho černovláska.
"Neprodám jí," řekl obchodník mírně roztřeseným hlasem. Rudovláska jakoby mimochodem zacinkala mincemi v kapse. Obchodník nervózně tikal pohledem z krabičky, na obě dívky a zpátky. Pak se rozhlédl, jako by se bál, že je někdo zahlédne. Nikdo ze zákazníků si jich ale nevšímal. Nebo si to alespoň mysleli. Kupec se znovu podíval na krabičku. Bylo vidět, že bojuje sám se sebou. Zisk ho lákal, ale zároveň se bál krabičku prodat. Nakonec krabičku, zabalenou v šátku, vrazil rudovlásce do rukou a rychle ucukl.
"10 zlaťáků a ode mě to nemáte." Valeriana samolibě usmála.
"Marise, dej mu to." Rudovláska po ní blýskla zkoumavým pohledem, ale pak odpočítala peníze a dala je obchodníkovi. Ten je bez jediného slova přijal a rychle se vrátil za pult, kde začal plísnit a pohlavkovat svého pomocníka. Sabríel nad tím jen zavrtěla hlavou a vytáhla Valerianu z obchodu.
"Sakra nechtěla bys mi vysvětlit, co to mělo znamenat?!" rozkřikla se na ní, když jí zatáhla do nějaké postraní uličky, kde nebylo tolik lidí.
"Počkej."
"Nebudu čekat..."
"Ariku!" Malý hnědovlasý chlapec, který je sledoval zpoza rohu se usmál, mírně uklonil a zmizel někde v davu. Sabríel se za ním překvapeně dívala, ale pak se znova zamračila na Valerianu.
"Tak co, vysvětlíš mi, proč jsme za tu hloupou krabičku daly 10 zlaťáků?"
"Dostala jsem úplně skvělej nápad. Gorien bude nadšenej." Valerianě se v očích odráželo vzrušení a na rtech jí hrál úsměv.
"Tak povídej."
"Dobře, takže nejdřív pošleme posla za Gorienem..."
***
"Aaaaa, konečně trochu klidu." Sabríel se svalila na postel a zavřela oči. Vychutnávala si ten pocit. Ležela ve svém pokoji v nadýchaných měkkých peřinách, kolem ní to krásné ticho. Byla konečně pryč z toho davu lidí, kteří se na tržišti hemžili jak mravenci. Kteří na sebe pokřikovali, tlačili se a strkali do sebe. Přetočila se na bok a otevřela oči. Uviděla svůj meč a luk s toulcem plným šípů, opřené vedle postele. Lehce se usmála a posadila se. Přitáhla si k sobě luk a se zalíbením si ho prohlížela. Byl na něm pouze jeden magický symbol, který ovšem luku dodával přesnost, dolet, sílu a pružnost. Byl to elfský znak a žádný lidský kouzelník ho nemohl napodobit. Obyčejní kouzelníci by pro tyto čtyři vlastnosti museli použít čtyři různé znaky, ale ani tak by nedali dohromady stejně silné kouzlo, jako to, kterým byl zakouzlen luk. Neneštěstí elfů je v dnešní době jen málo a jen někteří z nich ovládají tuto starou magii... Někdo zaklepal na dveře a vyrušil tak Sabríel z jejích úvah.
"Dále," vyštěkla podráděně. Z těch hodin strávených v rušných ulicích města jí bolela hlava a ani teď nemá chvilku klidu. Dveře se otevřely jen na malou škvírku a nějaká služka jimi prostrčila hlavu.
"Bude si madam přát obědvat v pokoji nebo v jídelně?" Až teď si Sabríel uvědomila, jak jí vlastně kručí v břiše. Její výlet s Valerianou po městě se poněkud protáhl.
"Bylas už za Valerianou?"
"Za lady Dorgorskou? Ano. Přeje si obědvat v pokoji."
"Dobrá, budu obědvat s ní. Dones nám jídlo do jejího pokoje."
"Jak si přejete madam." Služka zavřela dveře a Sabríel ještě zaslechla její kroky na schodech. S povzdechem odložila luk, zvedla se a vyšla z pokoje.
***
Valeriana se zrovna se smíchem natahovala pro kuřecí stehýnko, když do pokoje vešel Evil.
"Slušnost je zaklepat," promluvila ledovým hlasem a zpražila ho pohledem.
"Promiň, myslel jsem, že jsem ve svém domě," oplatil jí jízlivě.
"No to už je jedno, co chceš, Evile?" Přerušila je Sabríel dřív, než si stihli říct něco, čeho by mohli později litovat.
"Kdyby jste se uráčily přijít na oběd, tak bych tu teď nemusel být. Za chvíli bude další schůze. Potřebujeme ještě doladit nějaké detaily. Jinak je už vše připraveno, aby jste se mohly ještě dnes vydat na hrad."
"To nemyslíš vážně! Ještě dnes se ucházet o práci na hradě?! To ne!" vkřikla Sabríel, kterou ještě stále pobolívala hlava z toho všeho ruchu v ulicích.
"Čím dřív, tím líp. A chcete snad, aby tenhle plán nevyšel? Kvůli vám?" Sabríel se zamračila, ale už nic neříkala.
"Dobrá, příjdeme tam a všechno se ještě dohodne," odpověděla za ní Valeriana a vzala si konečně to kuřecí stehýnko, čímž dala Evilovi jasně najevo, že už by měl odejít. Ten nic nenamítal a se samolibým výrazem ve tváři odešel.
"Bože, ten zmetek mě tak štve!" Ulevila si Sabríel, když byl Evil z doslechu.
"Jo, to mě taky," přitakala jí Valeriana.
***
"Zase pozdě, dámy. Ale tak měl jsem to čekat."
"Evile, odpusť si ty poznámky. Máme k řešení závažnější věci. Třeba to, že se máme se Sabríel ucházet o místa princových učitelek boje." Usadila ho Val.
"Přesněji řečeno o místo učitelky lukostřelby nebo učitelky boje s mečem, sekerou, dýkou a dalšími zbraněmi."
"Tak to je přesně pro nás. Sabríel, ty si vezmeš na starosti hlavně lukostřelbu a já ten meč, jo? S tim ostatním se uvidí. Evile, sežeň rychlýho posla do Dorgoru... Potřebujem něco od Goriena. Někdo z vás..." Valeriana se podívala na velitele "mi zjistí kolik dalších lidí se o tohle místo zajímá a jaký má kdo šance. Je to jasný? Tak do práce. Neni času nazbyt."
"Madam, menší průzkum už jsme provedli." Ozval se postarší velitel s pobledlou kůží a dlouhou jizvou přes pravou tvář.
"O tu práci je spoustu zájemců, ale ti by neměli být problém. Jediný problém, který tu je, jsou sourozenci Kalisovi. Budou pro vás velká konkurence." Sabríel zbystřila a napřímila se v křesle.
"Kalisovi? Mám pocit, že jsem to jméno už někde zaslechla. Co jsou zač?"
"Ano, to je dost možné, Kathrine a Keil Kalisovi jsou známí žoldáci. Nechávají se najímat od různých lidí, takže někdy se stane, že pak bojují proti těm, kterým stáli v minulé bitvě po boku." Muž se odmlčel, ale pak zvedl hlavu a pokračoval: "Dokonce teď nějakou dobu sloužili i u sousední královské rodiny. Což Kleron jistě ví, a neopomene to." Rudovláska se zamračila.
"Nedali by se nějak podplatit? Aby šli prostě někam dál a tady se nezastavovali?"
"To je špatný nápad. Kathrine i Keil mají svou hrdost. Nenechali by se uplatit."
"Ale vždyť to jsou žoldáci! Bojují za toho, kdo jim zaplatí, tak proč by nepřijali nabídku od nás?!" Rozkřikla se na velitele Valeriana.
"Nerozčilujte se madam, ale znám je líp než vy. Bojoval jsem s nimi i proti nim." Mezi veliteli to zašumělo údivem, muž si toho však nevšímal. "Pokud se je pokusíte podplatit, tak budou o to víc bojovat o to místo." Valeriana povýšenecky zvedla hlavu.
"Tak co tedy navrhujete vy?"
"Hmm, prostě budete muset být lepší jak oni.... Nejlepší asi bude, když si s nimi dáte soukromý souboj a porazíte je. Pak máte šanci, dostat to místo."
"A proč soukromý, bojovat s nimi budeme přeci i před králem, tak proč je neporazit tam?"
"Slečno Valeriano, věřte mi, bude to tak lepší."
"Ale.."
"Prostě to tak uděláte, Valeriano!" Přerušil je Evil hlasem, nepřipouštějícím jakékoliv námitky a upřel svoje hluboké hnědé oči přímo na Val. Ta se pod tím pohledem mírně zachvěla a beze slova si sedla vedle Sabríel.
"Takže, uděláme to tak, jak Lared říkal. Lady Dorgorská a lady Illean si dají soukromý souboj se sourozenci Kalisovými. Je to nečekaná komplikace, ale my ji překonáme. Musíme." Evil se rozhlédl po všech přítomných a pokračoval: "Takže ty, Larede, s nimi nějak domluv ten souboj a ty, Megrine, zařid místo na souboj, aby se tam nikdo zbytečnej nemotal. Ostatní budou pokračovat ve svých úkolech. Teď běžte. Schůze je ukončena." Velitelé se zvedli a začali odcházet. Když se zvedla Val se Sabríel, tak Evil jen zavrtěl hlavou, aby zůstaly sedět.
"My musíme ještě něco dořešit." Sabríel protočila oči, ale obě počkaly, dokud všichni neodešli.
"Tak co chceš, Evile?"
"Na začátku schůze jste řikaly něco o Gorienovi. Co od něj chcete?"
"Prostě sežeň toho posla, máme plán, ale potřebujem k tomu něco od Goriena. Ale neboj, hlavní plán na svržení Klerona to nenaruší, spíš naopak." Dodala Val, když si všimla Evilova výrazu.
"No dobrá, nechte si to pro sebe, toho posla za vámi pošlu. Je velice spolehlivý. Teď bych vám radil, aby jste trochu provětraly svoje meče. Sourozenci Kalisovi budou tvrdý oříšek."
****
Tak snad se líbilo :-P a nezapomeňte, že jste chtěli napsat komentář. :D
Vaše E. :)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Bariska Bariska | Web | 12. února 2008 v 21:00 | Reagovat

Prvni komentik :-D Promimn jeste jsem necetla ted jdu na to, ale uznej prvni koment :D Kdo by si to nechal vyfouknout ?:D

2 Bariska Bariska | Web | 12. února 2008 v 21:05 | Reagovat

Ty jo . . . to jsem ale rychlik co ? =D Mno. . .bylo to. . .jak to rict? Skvele ? Uzasne ? no proste smes toho vseho :D Ty pises tak skvele, ze se s tebou ani ja nemuzu rovnat =D Ale ne, fakt . . . Ses senzacni =D=D

3 Ergien Ergien | E-mail | 12. února 2008 v 21:22 | Reagovat

jeeee (skoda ze tu nejde dat cervenajici se smajl :-P) fakt dekuju ;) ale ty pises taky fakt pekne ;)

4 Anduel Anduel | Web | 14. února 2008 v 18:12 | Reagovat

Ergiiiiii, to je bomba! i když mi hcvílema přijde, že to ženete. zpomal!:D ne, je to skvělý, moc dobře se to čte...klaním seeeeee, sabriel:P

a wampy, hejbni tím svým upířím zadkem, chci další kapču:DposííííímO:-)

5 Ergien Ergien | E-mail | 14. února 2008 v 20:23 | Reagovat

Anduel: :D dik :-P ale ono kdyz si to vezmes, tak tam ubehl zatim jen jeden den a jedna noc XD a dalsí kapca bude nejdřív po prázkách :-D ptz i kdyby jí wampy napsala, tak já tu nebudu, protože jedu pryč :D takže jí wampy nezveřejní :-P smůla co :-P

6 Wampirella Wampirella | Web | 15. února 2008 v 14:06 | Reagovat

Hele další kapča je hotová (témeř) už to chce jen dopilovat. Takže hned po prázkách:F

7 Ergien Ergien | E-mail | 15. února 2008 v 14:12 | Reagovat

no, možná jí stihnem ještě teď :-P tak doufejte :D

8 Nera Nera | Web | 24. února 2008 v 11:05 | Reagovat

Teprve teď jsem se tady vrhla na tudle kapču a musím říct, že byla senzační! Prostě nádhera! Strašně pěkně obě píšete Ity i Wampy! Jste úžasné holky!

9 Nika Nika | E-mail | Web | 6. března 2008 v 22:15 | Reagovat

Jeeee, krásnýýý;-) pěkný, úžasný, skvělý zajímavý;-) Prostě věechno.;-)

10 Melian Melian | Web | 12. listopadu 2008 v 16:37 | Reagovat

pěkné,pěkné-jdu na další

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama